Září startuje a s ním přichází otázka, jak co nejlépe zvládnout adaptaci dětí (i rodičů) na školkovou realitu. Různé školky na to jdou různě. Univerzální odpověď samozřejmě neexistuje, ale za těch 11 let už se nám nastřádala hromada zkušeností a některé postupy se nám velmi osvědčili. Proto s vámi rádi sdílíme k inspiraci tento mail, který šel před nedávnem rodičům našich dětí:

Víme, že nástup do školky je velkou událostí v životě dítěte, rodiny i školky. Proto jsme dali v Rybičce hlavy dohromady a sepsali jsme pro vás, jaké zkušenosti s procesem adaptace máme a jaký postup doporučujeme. Každé dítě to má samozřejmě jinak a my budeme moc rádi, když se s vámi budeme moci domluvit, jak tomu vašemu co nejlépe dopomoci. Dále tedy jak to vidíme my:

Na pohodu - Víme, že to bude velký krok a možná už jste o něm přemýšleli z tolika stran, že vás to nemůže neznervózňovat, ale zkusme si i v tomto dopřát ten luxus, být co nejvíce v klidu. Děti to vycítí a podobně mohou celou situaci vnímat. Ono to totiž opravdu může být a často bývá vcelku v pohodě - nějaká ta slza je jistě na místě a i s ní se to dá zvládnout.

Je normální, že první takovou zkušenost provází pláč. Je to velká věc a pokud jí chceme projít, dovolme si být naměko. V Rybičce se snažíme volit pro adaptaci takový způsob, který vede co nejdříve k úspěchu a nefrustruje zbytečně děti zdlouhavou neurčitostí. Jen vy můžete tušit, jak to asi půjde a děti často pozitivně překvapí, ale pokud máte obavu, je to poprvé, nebo už byla nějaká nepříjemná zkušenost, doporučujeme tento postup:

S úspěchem - V čem ta celá výzva spočívá? Jde o to zůstat ve školce bez maminky (nechat dítě bez vlastního dozoru) a to se težko plní za přítomnosti maminky :).

Proto nedoporučujeme, aby rodič dítě celým procesem adaptace provázel vlastní přítomností ve školce. Dítě si pak nejen zvykne na prostředí školky, ale i na to, že jste tam vy sním a bude s vámi počítat. Další krok pak může být o to těžší pro oba.

Naopak to může být pro oba snažší. Zkusme ten úkol splnit hned napoprvé, a aby to nebylo moc najednou, zkraťme čas pobytu ve školce na únosnou dobu. Pro někoho je to hodina, pro někoho dopoledne, pro někoho 20 minut.

Dítě přichází s rodičem do školky a ví, že tam zůstane bez něj, rodič se s dítětem čitelně rozloučí a odchází (třeba jen do obchodu za rohem), po chvíli se rodič vrací a s nadšením dítě chválí, jak dobře se to povedlo - hned první den tak můžeme slavit úspěch, získávat dobrou zkušenost se školkováním a poté na ní stavět a dobu nepřítomnosti rodiče postupně navyšovat.

Dokud slunce svítí - hvězdy nezáří… To slunce jste v životech vašich dětí vy! My se budeme také snažit zářit; dětem být dobrými kamarády, zábavnými průvodci a pomoci jim se zvykáním na školku. Ale dokud bude zářit slunce, hvězd si stěží všimnou. Právě to, že slunce na chvíli zapadne, umožní dítěti navázat vztahy s ostatními dětmi, tetami a strejdama. Tyto vztahy pak budou klíčem k tomu, aby se dítě cítilo ve školce bezpečně.

S jistotou - Bezpečně se cítím, když vím co se děje a co mě čeká. Pokusme se dopřát dětem jistotu i v tomto období. Co pro to udělat? Začít můžete už teď.

• O školce mluvit s klidem jako o jasné věci. Probrat to, ale raději se v tom příliš nenimrat, nehyperreflektovat a nevyvolat nervózní očekávání. (V dítěti, ani v sobě;) "Bude to dobrý, máš na to a spolu to zvládneme."

• Obhlídnout terén. "Ve školce s tebou sice nebudu, ale prohlédli jsme si to a já zkontroloval, že je to tam v pořádu." Všichni jste u nás byli na návštěvě a klidně můžete vše prozkoumat ještě znovu zítra od tří do pěti na nultém dni a dát pak dítěti jistotu, že tam je to v pohodě. Zároveň můžeme vyřešit papíry a věci do zázemí a už se s tím později nezdržovat.

• Jet podle dohodnutého plánu a prožívat rituál. Udělejme pro dítě celou tu situaci přehlednou tím, že to bude tak, jak jste mu řekli. "Půjdeme do školky, já tam ale budu jen pět minut. Řeknu strejdovi, jak jsme dneska domluvení, zajdem na záchod, dáme morčátku mrkvičku, potom se rozloučíme a já odejdu. Přijdu po svačině." I když přijdou slzy, bude jich určitě méně dodržíte-li dítěti slíbený plán, než když se za dobu vašeho pobytu několikrát změní, dítě nebude vědět na čem je, jestli tady má vůbec zůstat, jestli si je rodič jistý bezpečím situace a vy po hodině odcházíte od dítěte jak spráskanej pes, když už mohlo být vlastně hotovo.

Je skvělé vytvořit si čitelný rituál na rozloučenou (pac a pusu, křížek na čelo, placák a ukradení pupíku, předání do náruče tety a pohlazení …), tímto rituálem pak svůj pobyt při předávání vždy ukončit a jít. Situace je pak pro dítě jasná i když těžká.

Se srdíčkem - Takové jsou ve zkratce naše zkušenosti po těch 11 letech v Rybičce. Samozřejmě nás každý rok děti překvapí a s každým je to i pro nás nové. Proto se budeme snažit citlivě vnímat potřeby a možnosti vašich dětí. Jako všude i zde platí, že až oblast mírného diskomfortu je růstová, ale nesmí se to přešvyhnout.

Pojďme do toho tedy s odhodláním a odvahou i citem a opatrností.

Strejdové a tety z Rybičky